Vesnický sbor | Krátké zamyšlení nad životem v církvi

Prodloužený víkend – dovolená – pro (nejenom) rodiny s dětmi byl perfektní. Díky Bohu za počasí, místo ubytování, krásnou přírodu i sedm rodin, které se ve slovenské Párnici sešly. Malá Fatra ani Oravský hrad nezklamaly. Veliká zahrada přilehlá ke kostelu ECAV Párnica, tedy i ke Zborovému pastoračnému centru, kde jsme byli ubytováni, umožnila bezvadné vyžití dětem i dospělým, když jsme se vrátili z tůry. Altánek s grilem, pískoviště, klouzačka a houpačky, fotbalové „hřiště“, … to bylo to, co jsme každý den rádi využili. Zejména děti. Večer byl prostor k plánování dalšího dne, zamyšlení nad Božím slovem i ke chvalám.
Vesnicky_sbor
Poslední den jsme navštívili Bohoslužby v nedaleké vesničce. Krásný malovaný dřevěný kostelík, zpívaná liturgie, sestra farářka, křty a oslava Dne otců… Ale také požehnané slovo.Když jsem seděl v zadní tvrdé lavici, které nejsou dimenzované pro dnešní výšky ani držení malého syna v náručí, uvědomil jsem si specifikum „vesnického sboru“. Jeden sbor na celý život, pokud se člověk neožení či neprovdá jinam, nebo neodejde za prací či snad od Boha. Není kam utéci. Pravda, v dnešní době už je více možností a lepší doprava, ale ani nyní to není tak snadné odejít jinam. V přední lavici sedí člověk, který možná bojuje s alkoholem, v předsálí potkáte místního „lamače dívčích srdcí“, …prostě průřez celou obcí. Lidé, se kterými se potkáváte dnes a denně. Na zastávce, v  obchůdku, cestou z práce, když jdete kolem hospody, sousedé, se kterými možná řešíte běžné spory, … a v neděli se všichni potkáme v kostele. Není kam utéci. Vše si musíme vyříkat a žít spolu. Krásný obraz církve – těla Kristova – kam povolává Bůh a potkáme se v ní i s těmi, kterým bychom se za normálních okolností možná raději vyhnuli. Protože si nemáme co říci, nebo máme jiné názory, … Přesto máme žít spolu v lásce. A v poddanosti Kristu se podřizovat jedni druhým.

Církev je místo, které se ne vždy podobá zahradě Eden (ráji), ale je to místo, kde nás chce Bůh mít. Kde vstupujeme do „brusírny“, nebo „tavírny“. Do místa, kde nás Bůh formuje a proměňuje. Přetavuje nás do podoby Kristovy. Zmocňuje nás Duchem svatým a dává při nás růst ovoci svého Ducha, pokud ho následujeme a zůstáváme ve spojení. S Bohem i s druhými. Pokud vytváříme podmínky pro růst.

S vděčností Bohu,
Ctirad Hrubý

Spread the love