Advent a jeho duchovní náplň

Začátky adventu sahají do 4. století, kdy se začal slavit určitý počet adventních nedělí (2 až 6). Že to nakonec byly a jsou čtyři neděle, o tom rozhodl až papež Řehoř Veliký koncem šestého století.

Advent (z latinského adventus, překlad řeckého parousia) používáme k označení části církevního roku, který nám dává do pozornosti nejméně dvě důležité duchovní skutečnosti:

a) Vtělení Ježíše Krista narozením v Betlémě (Boží inkarnaci), o čemž obsáhle a radostně referuje evangelista Lukáš. Boží Syn se narodil v době sčítání obyvatelstva Římské říše v době, kdy v Sýrii vládl Kyrenios a všichni se museli dostavit do rodného města. V určitém zmatku, který zákonitě nastal s velkým pohybem obyvatelstva, Josef a Maria jsou na cestě – za nepříznivých podmínek, v ohrožení majetku a snad i života lupiči, nepohoda provizorií atp. Přece však zprávu biblický pisatel ozdobil popsáním nádherné scény: „A hned tu bylo s andělem množství nebeských zástupů a takto chválili Boha: ‚Sláva na výsostech Bohu a na zemi pokoj mezi lidmi; Bůh v nich má zalíbení.‘“ (L 2,13-14). Oznámení narození pastýřům v tomto slavnostním hávu je fascinuje, vede k oslavě a velebě Boha.

b) Advent však současně ukazuje věřícím na druhý příchod Krista v moci a slávě na konci věků k soudu. O tom píše s velkou vážností i určitou tragikou evangelista Matouš v 25. kapitole: „Až přijde Syn člověka ve své slávě a všichni andělé s ním, posadí se na trůnu své slávy; a budou před něho shromážděny všechny národy.“ Jedni půjdou do věčných muk, ale spravedliví do věčného života.

Křesťanský svět proto zachovává advent jako dobu přípravy. Je to jednak příprava oslav velkých narozenin – vždyť kdo významnější než Boží Syn se kdy narodil? Je to správné a přiměřené, abychom velkolepě, slavnostně připravili takovou oslavu. Vždyť v našich rodinách se mnozí z nás pečlivě připraví na oslavu narozenin člena rodiny, a to jsme jen lidé. O co víc máme slavit narozeniny největšího z lidí a pravého Boha! Je to opravdu důvod k oslavě, a to i přesto, že se zpochybňuje reálné datum Ježíšova narození nebo se někde oslavuje jindy, když používají starý juliánský kalendář, který zavedl v roce 46 př. Kr. Julius Caesar. My používáme gregoriánský kalendář, opravený za papeže Řehoře XIII. 24. února 1582. Den není rozhodující. Rozhoduje fakt, že se Ježíš narodil, že se Bůh vtělil a přebýval mezi námi jako slovo, které se stalo tělem. Ježíšovy narozeniny slavíme hlavně proto, že dokonal vše pro naši spásu, nechal se ukřižovat, vstal z mrtvých a žije na věky věků. Je živý mezi námi neviditelně, ale mocně, jako Duch svatý.

Proto je advent nejen přípravou na Vánoce, ale také výzva k hledání Boží tváře, ke změně života a duchovní přípravě na setkání s Bohem. Pán Ježíš řekl: „Mějte se na pozoru, bděte, neboť nevíte, kdy ten čas přijde.“ (Mk 13,33).

Pavel Procházka